Rošáda u Ulánbátaru, bílé hradby a rudý teror
Expedice nestíhá porod ani svatbu, ale má světový rekord! Žluté žáby brázdí přes celé Mongolsko, od severu k jihu, pod hvězdami a útesy. Hledají bájného olgoje chorchoje pod zpívající dunou, jen aby zjistili, že nakonec plují pouští. Čerstvé zápisky naší žluté výpravy jsou tady:
Na hliněném plácku mezi loužemi hopká starý autobus. Dírou v tmavé folii, která kryje okna, mává vysmátý Vojta. Náš fotograf, který miluje vysvětlování všeho možného. Měl jet s námi od začátku, ale než jsme se vypravili, narodilo se mu třetí dítě. Na naší poslední cestě jsme sotva stihli porod jeho prvního dítěte. Tentokrát jsme se zase snažili stihnout porod Markova prvního dítěte, ale marně. Marek musel narychlo odjet na své tříkolce do Ulánbátaru, aby byl včas zpátky doma. Na jeho místo právě dorazil Vojta, takže žluté žáby jsou zase kompletní.
Jsme za celou cestu nejblíže k Ulánbátaru, abychom zvládli tuhle rošádu, a za námi se tyčí bílé hradby nejstaršího zachovalého kláštera v Mongolsku, Erdene Zuu. Mezi 108 stúpami jeho zdí se vítr prohání obrovským prázdným prostorem, připomínkou sovětské doby, kdy bylo Mongolsko pod kontrolou SSSR, který ničil kláštery a vraždil mnichy. Část kláštera paradoxně zachránil Stalin, aby mohl ukazovat, že se buddhistům v Mongolsku daří dobře. Dnes je Erdene Zuu turistickou atrakcí a místo se hemží návštěvníky, kteří sem přijíždějí po jedné z mála asfaltových silnic v Mongolsku.
Za dinosauřím vejcem a zpívajícími dunami
Mongolsko je na jednu stranu plné nádherné divočiny, ale jakmile je někde asfaltová silnice, proudí tam davy turistů, jak místních, tak zahraničních. To potkalo i jezero Chövsgöl na severu země, které bývalo klidné a odlehlé, ale dnes je plné kempů. Plánovali jsme tam jet s našimi plovoucími auty, ale když slyšíme, jak je to tam přeplněné, otáčíme se a míříme do pouště Gobi na jihu. Tam, kde prý žije olgoj chorchoj, mytický červ, který zabíjí elektřinou, a kde se rozhodně plavit nedá. Nebo snad ano?
Na cestě do Gobi počítadlo kilometrů překročilo 15 000 a stále stoupá. Mysleli jsme si, že tahle cesta bude nejkratší, protože naše auta jsou ještě pomalejší a méně pohodlná než trabanty, ale opak je pravdou. Na jih Mongolska vede jedna z prvních asfaltových silnic, místy tak zničená, že vedle ní vznikají nové stezky. Po chvíli ale asfalt mizí a my se brodíme prachem po širokém pruhu mnoha cest vedle sebe, orientujeme se podle azimutu a vrstevnic, směřujeme k Planoucím útesům, kde byla před sto lety objevena první dinosauří vejce.
Zatímco nahoře nad Planoucími útesy se shlukují turisté, pod nimi je klid a kolem nás se tyčí monumentální rudá hradba. Slunce zapadá a barví skály do ohnivé červené. Turisté odjeli, údolí je naše. Ráno pokračujeme divočinou a míříme k mohutnému pruhu písku na obzoru, ke zpívajícím dunám Khongor. Jak se přibližujeme, duny jsou větší a větší. Je to náročný výstup, ale odměnou je úžasný výhled z vrcholu, kde nás překvapí hluboký zvuk, jak se horní vrstva písku sesouvá – duna opravdu zpívá!
Propluli jsme pouští a náš světový rekord!
Návrat z duny je snazší, a když se vracíme dolů, spatříme něco, co jsme nečekali: malé jezírko u paty dun, pozůstatek nedávných dešťů. A tak druhý den stojí dvě žluté žáby na břehu a my se pouštíme do plavby. Startujeme motory a noříme se do vln. A plujeme. Jen tak, protože to jde. Je to magické. Sedíme v autě, kterým jsme sem přijeli z 15 000 kilometrů vzdáleného domova, plujeme s ním a za „okýnkem“ se pomalu sunou majestátní duny Gobi. A pak, že to nejde!
A právě když jsme nadšením bez sebe, že jsme dokázali plout pouští, přichází ze Slovenska ještě radostnější zpráva – Markovi se narodila dcerka Sára. Euforie ale netrvá dlouho. Vóža, naše druhá žába, se rozbila a přestalo jí fungovat řízení. Nemůžeme ji táhnout, ani opravit svářečkou, protože žádnou nemáme. Zdá se, že v Gobi budeme déle, než jsme plánovali. Ondra, náš kameraman, ale musí domů, za pár dní se žení.
Na žádné naší cestě se toho nestalo tolik, co tady – porod, svatba, smrt kamaráda, výslechy tajnou službou, útěk z totality, dobrodružství v pustinách a k tomu ještě světový rekord. To, když Marek před pár dny v sedle své tříkolky, na které postupně přidával další a další polštářky, aby neskončil se zničenými zády u chiropraktika, ujel přes 14 000 kilometrů! Tenhle stroj, který se přestal vyrábět, protože byl příliš nebezpečný, nemá žádné odpružení, a proto není divu, že se na něm od začátku 80. let, kdy krátce běžela jeho výroba, nikdo o tak dlouhou cestu nepokusil.
A asi jen tak ani nepokusí.
SOUTĚŽ
Výherkyní šestého soutěžního úkolu je Petra Šmídová z CK Uniglobe IC Travel, gratulujeme! Získává Travelport merch a spolu s vámi ostatními, kteří jste se zapojili, je zařazena do hlavního slosování o letenky v hodnotě 20 a 10 tisíc Kč, které proběhne na podzimním eventu k oslavě polokulatého výročí česko-slovenského Travelportu.
Odpověděla, že by se jí líbilo snadnější vyhledávání a rezervace aut s vyzvednutím či vrácením na jiných pobočkách než na letišti.
A už tasíme další soutěžní otázku!
Kolik evropských leteckých dopravců je součástí naší NDC nabídky? Vyhrává nejvyšší počet IATA kódů dopravců.
Odpovídejte přes tento odkaz do úterý 3. září. Výherce oznámíme v příštích novinkách z expedice.
Váš Travelport
Rádi byste se na něco zeptali? Budeme se těšit, že nám napíšete na produkty@travelportgds.cz
Comments